Čtyři a půl roku v Pekle

1. září 2015 | 11.24 |

Aneb výsledky výchovně nápravného relaxačního pobytu v Jizerských horách a obecné zadumání o mrňouskovi, co už není moc mrňousek. :-)

- Garíšek je takový celkově neotřískaný a neznámé věci ho hodně zmáhají
- s Jášou jsme v jeho věku podnikali spoustu věcí, které s G. ne, protože je na ně Jáša už moc velký, nebo nás to znovu nebavilo, nebo zkrátka nebyla příležitost (= špatné rodičovské svědomí)
- našlo by se pár maličkostí, které je třeba Garíšu naučit, ale s bráchou za zády to jde špatně
- nic o něm nevím a zajímalo mě, jak se chová mezi lidmi, když nebojuje o holé přežití (opět tedy bez bráchy)
- ve čtyřech letech nezvládat vodu přes obličej je vyloženě zanedbání péče

A možná pár dalších maličkostí, které mě pohnuly k tomu, abychom s Garíškem vyrazili do Pekla jenom ve dvou. Je to hotel v Jizerských horách a chlubí se tím, že je zařízený pro děti. Co dodat, je to tak, ani jsme nestačili všechny kratochvíle vyzkoušet. Garíša je v ideálním věku pro zdejší zařízení, tak jsem se rozhodla překousnout všechny nevýhody (bídné vybavení pokojů zejména - prosté, leč úhledné a účelné, ovšem postele jsou opravdu tragické - a kuchyně ujde, což je tak všechno, co se o ní dá říct). Jáša zatím strašlivě trpěl doma s babičkou a dědou (kteří by po tomhle létě zasloužili metál) a příměstským počítačovým táborem - opatrně jsem mu vysvětlovala účel takového uspořádání, aby to nebral jako křivdu, ale zjevně to tak bylo za odměnu ;-)

DSC_0962a

Nechci, aby se to tady zvrtlo v reklamu na Peklo, i když se musí nechat, že je to tam fajn a všichni moc milí.
Prostě je tam několik heren uvnitř, několik hřišť venku, bazén, veliká trampolína, obří stan plný všech věcí,
na kterých se dá jezdit, dostatek turistických cílů po ruce - a  hlavně hromada dalších dětí, protože
bezdětní se tam neubytovávají. Je opravdu mimořádná pohoda být s dítětem v takovém prostředí
- to vaše se v podstatě nemůže  dostat do situace, kdy by rušilo,obtěžovalo, překáželo, dělalo
přehnaný rámus, vylévalo nebo cokoli dalšího, protože tohle všechno
se tam děje tak nějak průběžně a hromadně.

Jednou z nejdůležitějších věcí, která tam měla být zdolána, bylo chození na velkou do plínek. Oznamuji tedy slavnostně, že tuto záležitost zvládlo naše obecně skvělé robátko již týden před odjezdem, v krásném věku čtyř let a šesti měsíců (název dnešního článku je plný vedlejších významů a tohle je jeden z nich - pro mě!). On Garik obecně poslední dobou neuvěřitelně poskočil v mnoha aspektech svého chování, uvažování a jednání. Tohle se nějak sfouklo s tím. Zdá se mi teď zpětně, že jsem to opravdu neměla jak ovlivnit - prostě v něm najednou něco přecvaklo a začal brát jako samozřejmost různé věci, tuto nevyjímaje.

(Ve skutečnosti to nejde úplně hladce, v horších dnech má spotřebu spoďárů hroznou, ale to zásadní pak vykoná jak má. Takže se snažím zvýšit příjem vlákniny a ladit pozitivní postoj...)
Hlavní hmotnou motivací je přístup k Nintendu. V dávných dobách, kdy jsem ještě zkoušela "po dobrém i po zlém", proběhl pokus o vydírání: sliboval, že už bude chodit na záchod, tak jsem ho nechala stát se na hraní těžce závislým - celé tři dny euforie, než došlo na plínu a tedy i odebrání ovladačů. Bohužel ani tato nově vytvořená závislost ho nemotivala, i když teda trpěl strašně. Ale měl smůlu. Jen se tu a tam zeptal, že kdyby náhodou vykonal, jestli opět získá privilegia... ale pak nic. Teď se zase zeptal - ale najednou bylo. Tak snad to vydrží. Za metodu se nestydím, už to bylo na pováženou :-))
 

DSC_0934a

Nejlepší turistika? Když se nemusí chodit po nožičkách :-) Jooo lanovky, ty my máme rádi.
Tahle konkrétní je na Tanvaldský Špičák - výtečné místo! Hospoda, rozhledna, zárodky
hřiště pro děti a několik hromad balvanů, na které se dá lézt. Nelze si přát víc :-)
G. kvíká poslední dobou s nohama, zřejmě růstové bolesti, takže jsme
ty naše slavné sólo akce pojímali velmi ležérně a na pohodu.
I tak zničeně odpadal večer o hodinu dřív :-)

DSC_0942a

S trochou správné motivace se ovšem zvládly i schody na rozhlednu...
 

DSC_0947a

A žebřík, ten byl tak děsně kúlovej (pozn.: "cool"), že nějakých úplatků ani
nebylo třeba. Na každé hromadě balvanů jsme si udělali piknik a je teda
radost s ním někam lézt, skvěle poslouchá a spolupracuje,
při přeskocích puklin dělá, co se mu řekne, a ještě ho to baví. :-))

Každý den jsme chodili do bazénu, v den příjezdu jsme stihli dokonce dva, ačkoli jsme dorazili až k večeru, a byla to psina. S vědomím, že tam budeme většinou sami, jsem zlomila svůj odpor k plavkám (ale estetická stránka věci je podružná - zejména v noci jsem se pak mohla udrbat, ale jsem holt matka obětavá a za týden se to nezblázní :-)), hopsali jsme do vody spolu a vydrželi tam řádit do naprostého fyzického zničení. Garik sice chodí do bazénů relativně často a rád, ale dosud nesnesl ponořit obličej, ani ho víc pocákat. Tak jsem se na to zaměřila a když jsem ho pak ke konci párkrát strčila pod vodu, ještě se tomu smál. Ho ho ho! Úkol splněn. (Drobný vedlejší úkol byl, aby byl ochoten hopnout do vody, která mu připadá studená - ale to se vyřešilo hned, stačilo dělat opičky, jak se mi tam nechce, a kdo tam tedy bude první, a vrhal se nadšeně od prvního dne.) Až jsem si začínala dělat trochu naděje, že bychom mohli pokročit k potápění. Ale on zadržet dech neumí, jenom se naučil snést, že mu to všude nateče. Jak se to asi učí u takhle starých dětí? S Jášou v pohodě, ten chodil jako mimino na plavání a zůstalo mu to. To jsem se ale s tímhle svého-času-refluxákem neodvažovala a teď to holt neumí, ani není valně motivovaný se to naučit. No uvidíme :-) Rozhodně jsme si tam bazén ohromně užili. Jen škoda, že jsem tak důsledně zapomínala brát sebou svůj vodotěsný mobil, takže nemáme žádné fotky.
Dobrý okamžik byl, když jsme si plavali jednoho pošmourného dne, koukali, jak za okny prší... "To máme štěstí, mami, že nejsme venku, byli bychom úplně mokří!" 
 

DSC_0986a

Garíša je asi jediné dítě na světě, které je nutné přemlouvat, aby šlo do Dinoparku. Ale byla jsem neoblomná:
jednak ten den pršelo, jednak bavit se budeš, bídáku, i kdybys nechtěl! Jáša zbožňuje Dinoparky, tak se ti
tu bude taky líbit! :-)) Jenže jestli je to tím, jak nemá rád šero, nebo se jich bál, nebo cokoli, ale expozici
jsme si neprošli. Proběhli jsme jí klusem ke koutku, tam pookřál a strávil hromady času, pak už byl
ochoten i k nějakým menším pokusům okolo, takže jsme dlouze pobyli ve vrtulníku a hlavně
u ovladače na velkého T-rexe. Má v tlamě kameru, která promítá záběr na obrazovku, ovládat se
ho G. naučil rychle, takže pak to bylo: "Koukne na děti a půjde je sežrat, ale napřed jim zamává
ručičkama, chachá, maminko, běž si tam taky stoupnout!" Ostatní vždycky na chvíli pustil
vcelku ochotně, ale brzy jim barvitě vysvětlil, že už je čas na další střídání :-)

 

DSC_0998a

"Mami, podívej, jaké má srandovní prstíky. To mě vůbec nemůže chytit!"

DSC_1006a

Velmi demonstrativní nezájem o dinosaury se dá vyjádřit mnohými způsoby. :-))

DSC_1085a

Existuje vůbec někdo, kdo odešel bez téhle fotky? :-)

Jak jsem zmínila, Garíša se poslední dobou hodně změnil. Nejen vůči okolí, ale i sám pro sebe: například už je ochoten kreslit cokoli a užívá si to, místo aby se užíral výsledky a maloval dokola jednoho panáčka. Začal být ochotný zkoušet nové techniky, matlat modelínu, cokoli. Hlavně ale v komunikaci. Z nuly se do komplexní, srozumitelné a srandovně barvité řeči dostal strašně rychle a je to samozřejmě skvělé, nedomluvit se bylo setrvale frustrující.
Ale největší vliv to mělo kupodivu na Jášu. Vycházejí teď spolu mládenci mnohem líp - jednak se Garik začal i prát, nejen se bránit (pochopila jsem, že tím se stal pro Jášu plnohodnotným člověkem), ale hlavně si pokecají si, domluví si spolu pravidla, Jášu blaží, když se mu povede mrňousa na něco ukecat množstvím argumentů. Garik dovede zahrnout Jášu takovou porcí vlastní roztomilosti, nadšení a vstřícnosti, že to Jášu kupodivu udolá - zvlášť když G. má ve zvyku všechny kolem chválit, to se staršímu bráchovi líbí (a kupodivu se to od něj trochu naučil). Jenom to praní je problém - Jášulka náš milý prostě nezná míru. Když jsem viděla prát se Garika s dalšími malými kluky, byla jsem úplně paf, jak sofistikovaně to zvládá, byla to opravdu zábava, kterou si spolu užívali. Když měl proti sobě prcka s brýlemi, dokázal ho mastit obrovskými molitanovými kostkami, které sotva unesl, tak, aby mu je v žádné chvíli neohrozil, a sám brzdil příliš prudké rány. Jáša neumí bojovat nevážně, dává do toho zarputilost a vztek, nemá ohledy. Dvacetkrát denně mi šlápne na nohu, když se žene přitulit, je to bolestivá chvilka. Nebylo vůbec špatné si za ten týden s Garíšou připomenout, že možná nejsem tak nemožná matka, že jsou věci, za které asi vážně nemůžeme :-)
(G. na cizího tatínka, co se zlobil na své kluky, soucitným trpělivým hlasem: "Nic si z toho nedělej, my se doma s bráchou taky pereme!" - neměla jsem vcelku co dodat... :-))

DSC_1085b

Jeden z cílů výpravy: naučit ho šlapat. Výsledek: splněno! :-)

DSC_1088a

Upřesňuji: splněno na jedničku 8-) Mít další tři dny, sundáme i ta postranní kolečka. Vyhrabali jsme
je i doma (Jáša je nikdy nevyužil, byl odrážedlový maniak a pak rovnou sedl na kolo, jenže G.
na odrážedle moc nechce, tady vypadal spokojenější...); tak uvidíme, jak vytrvá
a jestli bude ochoten zkoušet i v drsných domácích podmínkách :-)

Zkrátka bylo to poučné. Mezi stejně velkými dětmi není G. nějak samozřejmě společenský, ale když už se skamarádí, bere to vážně. (Trochu větší kluk: "Ty si mě nepamatuješ? Už jsme se viděli." G: "No jo, tam ale bylo hodně dětí, to si přece nemůžu pamatovat! Ale to nevadí, nemusíš být smutný, teď už si tě chvíli pamatovat budu. Takže jsme kamarádi? Jo?")
Snaží se ostatní mírnit a přesvědčit je, aby dodržovali pravidla poučuje a vysvětluje, co právě mají dělat, zorganizuje zábavu po svém a pak je občas zhrzený, když mu od toho utečou :-) Trvalo ale dlouho, než se začal družit. No, to mě taky. Ale mě se moc nechtělo, chtěl jsem na něj opravdu zaměřit maximální dávku soustředěné pozornosti :-) Všechno s ním bylo strašně snadné. Když se mu něco nechtělo, stačilo mu nechat chviličku na rozmyšlení a už byl pro. Snadné stolování (i když obvyklé problémy s jídlem), snadné cesty z místa A do místa B, všechno jsme si řekli, nikoho nešidil, nic nerozbíjel, neječel, mluvil normálním hlasem.
Za těch pár dní přestal zadrhávat v řeči a překotné chrlení slov se změnilo v normální řeč běžného tempa i intenzity. S tím vážně budu muset něco udělat, nebo mu to zůstane :-/ Ale vůbec nevím co. Mluví přehnaně chvatně a přerývavě i když je zrovna Jáša na druhém konci bytu a neskáčou si do řeči; a příšerně nahlas, nedá se na to zvyknout, zvoní mi z toho v uších. Hlavně to bambilionkrát vykřikované "mami" s útržky zmatených začátků vět mě vytáčí. Asi budu prozatím brát jako dobré znamení, že ho to v klidných podmínkách rychle přejde.

DSC_1062a

V lesíku za Peklem jsme našli k "lanové centrum"... :-)


Jestli se dají jako klidné podmínky brát cizí prostředí, které nesnáší nejlépe. Byl spokojený a na všechno se těšil, ze začátku mi na prstech ukazoval, že tam zůstaneme spoustu dní, ale jak byl unavenější, hned kvíky po domově a po tatínkovi, dokonce i po Jášovi; ale nic hrozného. (Vtipné bylo probuzení jednou nad ránem: najednou se vztyčil na posteli se zoufalým: "Já chci Jášůůů!" Následovalo mocné zaprdění a suché konstatování: "Už ho nepotřebuju." A lehnul si a spal dál.) Pořád přepočítával, kolikrát tam ještě budeme spát a kolik už máme za sebou. Hodně na něj zabíralo, když jsem mu vysvětlovala, jak jsem ráda, že tam s ním jsem. I v tom projevil obvyklou učenlivost: "Maminko, mě se tu s tebou taky hrozně moc líbí a jsem rád, že jsme tady spolu, ale už se mi tu vlastně zase tolik nelíbí..."
Ale když už se zorientoval, všude trefil a věděl co a jak, velmi si to užíval. Jeho hrdý krok a odpovědný výraz, když nám chodil pro pití nebo odnášel nádobí, byl skvělý. (A ten jasný, nepřeslechnutelný hlásek! "Mami, kam to mám odnést? K tomu okýnku, co se tam na mě ta paní krásně usmívá?" - a kuchyňský personál tál jak máslo na sluníčku :-D)

DSC_1021a

Další lanovková. Zde musím vyzdvihnout předpověď počasí na yr.no - kdyby tak přesvědčeně netvrdili, že pršet
už nebude, pod ty černé mraky bych na výlet nevyrazila. A byla by to škoda, opravdu nespadla ani kapka.
Ten pohled, kdy my byli ve tmě pod mrakem a dívali jsme se do obrovské dálky na sluncem zalité
vrcholky kopců, ten bych si opravdu chtěla zapamatovat. Jenže takové věci holt foťák na mobilu
nepobere :-) Tak aspoň byl zážitek, že tak foukalo, že jsem omotala G. svojí šálou, a taky z hospůdky
na vrcholku, kde mu paní dávala vybrat ze sušenek a měli spolu dlouhou debatu na téma kvality
jednotlivých dobrůtek, a pak jsme odcházeli a Garíšek mi tak vesele povídá: "Tady se mi
líbilo, paní byla vážně srandovní!" A ta trochu smutná paní se vzadu tak rozesmála, že
jsem si zase říkala, že na tohle má Garíša vážně velký dar a že doufám, že ho naše
depresivní rodina moc neudolá. On opravdu umí dodat elán, když chce, navíc je to
můj jediný příbuzný, který mě umí během vteřinky nejen vytočit k nepříčetnosti,
ale stejně snadno pár slovy tím správným tónem i uklidnit :-D

 

DSC_1046a

Ještěd v plánu nebyl, skončili jsme tam omylem, navíc počasí bylo dokonalé a tak tam bylo i ve všední den
natřískáno a museli jsme čekat, než se vůbec dostaneme do lanovky (naštěstí si nehráli na jízdní řád a
pendlovalijak se dalo), ale nakonec to byl moc pěkný výlet, odkud mám zážitek řidičský, aneb co se
stane, když jedné ženské, co se snaží vyparkovat, radí čtyři další - ani jsme nemusely být blondýny,
aby to vypadalo jako ve špatném vtipu :-) Vyzkoušeli jsme si nový typ lanovky, dlouze probrali problematiku
sanitek (které tam pro někoho přijely)... G. se totiž na stará kolena dostal do fáze "proč" otázek, které
chrlí smyslně i nesmyslně ve velkém množství. Chvíli mi trvalo se na to přepnout, už jsem nějak ani
nečekala, že to na něj padne, ale většinou mě baví odpovídat, takže se stavem věci vládne
obecná spokojenost. Na rozdíl od těch Jášových, na tyhle otázky ještě stačím :-)

Takže vzato kolem a kolem, výpravu beru jako velmi úspěšnou. Nečekala jsem, že mě to bude bavit, ale bylo to fajn a dávalo to smysl. Garíškovi to tam rozhodně prospělo, bylo to poučné, já si zvýšila své rodičovské sebevědomí a G. to své mrňousovské. Tak příští rok...? :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Čtyři a půl roku v Pekle jn 01. 09. 2015 - 16:36
RE: Čtyři a půl roku v Pekle hospodynka 01. 09. 2015 - 19:25
RE: Čtyři a půl roku v Pekle eithne 01. 09. 2015 - 20:20
RE: Čtyři a půl roku v Pekle sargo 01. 09. 2015 - 21:13
RE(2x): Čtyři a půl roku v Pekle lentilka®sdeluje.cz 03. 09. 2015 - 05:32
RE: Čtyři a půl roku v Pekle janule 02. 09. 2015 - 21:07
RE(2x): Čtyři a půl roku v Pekle sargo 03. 09. 2015 - 08:17
RE(3x): Čtyři a půl roku v Pekle janulce 25. 10. 2015 - 00:22
RE: Čtyři a půl roku v Pekle lentilka®sdeluje.cz 03. 09. 2015 - 05:27
RE: Čtyři a půl roku v Pekle sargo 03. 09. 2015 - 08:29
RE(2x): Čtyři a půl roku v Pekle hospodynka 03. 09. 2015 - 11:10